Nesúhlasím s Chmelárom.

Ale to nič zvláštne nie je, lebo ja nie som jeho dvojník.

Predstavte si, že by som mala dvoch kamarátov – biskupa a homosexuála. A obidvaja by sa mi posťažovali, čo sa im stalo:

Očuraná búdka

Biskup by sa mi posťažoval, že bol na Pohode a očurali mu tam búdu – spovednicu a kričali naňho, nech si zbalí saky paky, dostal rozhrešenie a môže ísť.

To sa iste nemalo stať, ale v dave sa také stáva. A to sa stáva raz jednej strane, raz inej strane na všetkých davových podujatiach, čo sa potom len zneužíva, že sa nájde somár, čo niekoho vyhadzuje.

Z tohto dôvodu nechodíme na športové podujatia provokovať opačnú stranu. Z tohto dôvodu chodia politici s ochrankou. A z tohto dôvodu nepôjde novinár na davové stretnutie opačnej strany alebo sprievod LGBTI na katolícku púť.

Vôbec to v našej spoločnosti nevyzerá tak, že je čas hrať sa, ako sa všetci aj v dave znesú. Kto sa tomuto riziku nevyhýba, tak často len poslúži na zneužitie takého incidentu. Nech mi nikto nehovorí, že keby si na púti otvorila búdku LGBTI, že by sa nenašli ľudia, čo by na nich nakričali a vyháňali ich odtiaľ. A čo nemajú právo byť aj na púti?

No, ale keby som mala takého odvážneho kamaráta, tak mu poviem, že s tým musel počítať. A teraz kvôli nemu len vznikne konflikt. A jemu by sa páčilo, keby takto vyhnali z búdky LGBTI a bolo to všade rozmazávané ako netolerantnosť všetkých na púti? Nech sa na to pozrie takto.

A to by mal jeden nepríjemný zážitok za to, že bozkávanie v televízii je verejné. Prečo radšej neskritizoval, že jeho vlastní veriaci nie sú schopní dodržiavať to, čo chcú od homosexuálov? Oni majú náboženstvo pre seba alebo na kritizovanie iných? Tak snáď ich hriešnosť by ich mala zaujímať.

Predstavte si, že spolok rybárov by mal náplň záujmovej činnosti kritizovať záhradkárov. Nie ich činnosť, ale činnosť niekoho iného. Pritom sami by záhradku nemali.

Komentár zo SME:

„Vieš si predstaviť opak, žeby v Šaštíne dovolili otvoriť dúhový domček? Veď by ich tam katolícki veriaci roztrhali na kusy.“

„Nehádžte perly sviniam. Vôbec tam nemal chodiť. Každý kto sa chce úprimne vyspovedať, trafí do kostola.“

Odmietnutie rozhrešenia

Dnes som sa dočítala príbeh homosexuála, ktorý je veriaci katolík, chodí do kostola, aj sám a zakaždým, keď sa odspovedá, nedá mu farár rozhrešenie. Takto ho kresťania katolíci vyhnali. Síce nie krikom, neočurali mu búdu, ale vyhnali ho a natrvalo.

Pritom sviatosť ako na páse dávajú všetkým, čo porušujú len to isté keď bežne majú sex pred svadbou, keď celé roky žijú len tak na hromádke, keď majú nevery, keď chodia a opakovane na potrat. Už ste počuli, aby ich za to vyhnali a nedali im rozhrešenie? Aj sviatosť im dajú, hoci opakovane a podľa nich hriešne páchajú to isté dlhodobo.

Takže tento má nielen zážitok, že ho takto vyhnali, ale natrvalo!

Ja z nich dvoch neľutujem Haľka s jedným zážitkom, ale toho homosexuála, ktorého vyhnali takto natrvalo a elegantne bez očurania búdy.

Ja ich za veriacich nepovažujem, keď takto vyháňajú a len niektorých. A verte, že by bolo viac veriacich na svete, keby takz. veriaci nevytvárali o viere takýto odpudzujúci obraz.

Tolerovať môžem čokoľvek, čo nie je porušovaním rovnoprávnosti ľudí. Ak je to náboženstvo, ktoré napríklad vyhlasuje, že inak veriaci sú menejcenné ľudské bytosti, tak tu sa nedá hovoriť o tolerancii náboženstva, keď vyžadujú tolerovať ľudskú nerovnoprávnosť. Rovnako keď vyhlasujú, že ženy sú menejcenné ľudské bytosti. Ani tu sa nedá hovoriť o tolerancii náboženstva, keď vyžadujú tolerovať ľudskú nerovnoprávnosť.

Kdekoľvek sa objaví vyhlasovanie nejakých ľudí za menejcenných, to už je porušovanie rovnoprávnosti ľudí.

A to vôbec nevidím dôvod tolerovať, aby som k tomu bola ticho. Ja mu búdku neočurám, do kostolov kvôli takým nechodím.

Väčšine ľudí je to jedno, lebo napríklad nie sú ženy a je im jedno, že ženy podľa niekoho sú menejcenné ľudské bytosti. Takže sú v pohode.

Väčšine ľudí ale už nie je jedno, keď ich inak veriaci považujú za menejcenné ľudské bytosti.

Tak si to predstavte, ako to prijímate. Keď ide o vás, už vás to zaujíma. Ako s tým súhlasíte?

Ale iným tiež môžete byť ukradnutí!

Chmelár 11.7.:

„Koľkým z vás dohovárala v detstve mama alebo babka, že bozkávať sa na zastávke alebo jesť na verejnosti je neslušné?“

https://www.facebook.com/ChmelarEduard/photos/a.328767897155109/5577177558980757/

No mne nie. A keď sa niekto bozkáva v televízii, to nepovažujem za bozkávanie na verejnosti, len sa to verejnosti vysiela a odkedy žijem.

A veľmi by ma zaujímalo, či by bol Chmelár ochotný diskutovať s niekym, kto by napríklad Rómov považoval za menejcenných. Veď to je úplne jedno koho, akú skupinu ľudí. Ja napríklad kritizujem progresívcov (nielen PS), ale nepovažujem ich za menejcenné ľudské bytosti. Za naivné, nie menejcenné.

Ale rada si pozriem diskusiu Chmelára s Kotlebom alebo Mazurekom, ako bude rešpektovať ich názory, ktoré ja nepovažujem ani za fašistické, ani za rasistické. Len tmárske ako u biskupov, čo im do hláv nabulikalo práve RKC.

Keby mal Chmelár reálnu predstavu, koľkým RKC zničilo životy udržiavním ich v náleve násilia, tak by sa on nezavzdušňoval len nad Mazurekom a Kotlebom, ktorí sú produkt RKC tiež. Čím drobil opozičnú scénu tiež, ako to pochopil len posledný týždeň, keď už to napísal Drulák.

Petr Drulák 7.7.2022:

Pravolevé kleště

„K nejefektivnějším ideologickým zbraním patří ty, které vycházejí z klasického doporučení „rozděl a panuj.

Drze osočují z extremismu své oponenty, kteří přitom demokraticky hájí zájmy společenské většiny a k realitě mají nepoměrně blíže. Vzhledem k tomu, jak liberální centrismus ztrácí pozice, vystupuje do popředí druhé dělení, které oponenty rozděluje na údajně „extrémní“ pravici a levici. To má zajistit, že se lidově orientované síly nespojí proti společnému liberálnímu nepříteli. Udržují tím u oponentů iluzi, že pokud jen trochu sleví ze svých „extremistických“ představ, centristé je velkomyslně uznají za partnery a rozdělí se s nimi o moc.

Socialisté i konzervativci už několikrát takto skočili liberálům na lep, což vedlo k jedinému možnému důsledku, skončili bez programu i bez voličů. Přesto je tato konstrukce natolik mocná, že samotní odpůrci centra se stále sžívají s liberálními nálepkami a vymezují se výrazněji jeden vůči druhému, než vůči společnému nepříteli ve středu.

Podívejme se touto optikou na nedávné francouzské volby. Střetly se zde tři politické bloky: liberální střed Emmanuela Macrona, národně-konzervativní strana Marine Le Penové a radikálně levicový blok Jeana-Luca Mélenchona. V prezidentských volbách se Mélenchon těsně nedostal do druhého kola, které Macron vyhrál nad Le Penovou. Následné parlamentní volby dopadly podobně. Macron ztratil parlamentní většinu, ale s 250 křesly si udržel nejsilnější parlamentní skupinu. Mélenchonův blok získal 151 křesel, ale z toho přes padesát připadá socialistům a Zeleným, kteří mají programem i stylem blíže k Macronovi než k Mélenchonovi. Samotný Mélenchon má 75 míst, což je méně než 89 Marine Le Penové, která disponuje druhým největším klubem v Národním shromáždění. Ačkoliv první kolo prezidentských voleb jasně ukázalo, že většina Francouzů už nedokáže Macrona vystát, s centristickými spojenci bude moci pokračovat.

Poděkovat může Mélenchonovi. Potom co v prvním kole vypadl z prezidentské volby, vyzval své stoupence, aby nevolili Le Penovou. Půlka pak nešla volit vůbec a z těch zbývajících větší část podpořila Macrona a menší Le Penovou. Kdyby využil svého práva mlčet nebo dokonce podpořil Le Penovou, mohla prezidentská volba dopadnout jinak. Totéž se opakovalo mezi prvním a druhým kolem parlamentních voleb, kdy mélenchonovci mobilizovali více proti kandidátům Le Penové než proti těm Macronovým. Spolu s liberálním středem tvrdili, že staví hráz proti „fašismu“; podle nich nejspíše zachvátil třetinu francouzských voličů. Téměř polovina nevolila, třetina podpořila kandidáty Macrona a čtvrtina navzdory doporučením kandidáty Le Penové. Většina mélenchonovců tak zbrzdila Macronův volný pád a dala mu tím menšinovou kontrolu nad parlamentem.

Ale Mélenchon mohl těžko jednat jinak. Ačkoliv se vydává za levicového populistu jihoamerického ražení a hlas francouzských lidových vrstev, platí to jen z menší části. Opírá se totiž o dvě další vlivné voličské skupiny: salonní revolucionáře (radikalizované městské liberály a neomarxisty v médiích, státní správě, školství a kultuře) a muslimy odmítající tradiční francouzské hodnoty (Mélenchona doporučovali imámové). Ani muslimové, ani salonní revolucionáři by mu neodpustili jakékoliv sblížení s Le Penovou; ale hrozbou údajného fašismu se nechává šálit stále méně lidí a stavitelům protifašistických hrází se posměšně říká „bobříci“.

Nerozmělněným hlasem lidových vrstev, pro něž má městská elita jen pohrdání, dnes není Mélenchon, nýbrž Le Penová. Její voliči podle toho také volili do parlamentu. Tam, kde do druhého kola nepostoupil jejich kandidát, raději hlasovali pro krajní levici (téměř polovina) než liberální střed (necelá pětina). Pokud by bývali volili jako většina mélenchonovců, měla by krajní levice podstatně méně křesel a Macron by možná dosáhl na parlamentní většinu. Jinými slovy, zatímco francouzská levice zatím většinou nechápe, že s liberálním extremismem neskoncuje bez spojenectví s neliberální pravicí, velká část této pravice už tomu začíná rozumět.

***

Z toho by se měla poučit levice nejen ve Francii, ale také u nás a kdekoliv jinde. Pokud hájí tradiční levicový program tedy důstojnost práce proti vykořisťování kapitálem, musí vědět, že spojence nemůže hledat v liberálním středu. Levicoví liberálové či liberální socialisté jsou natolik posedlí genderem, antinacionalismem, antirasismem, Evropou, změnou klimatu a udržováním politické korektnosti, že stoupence původního levicového směřování budou považovat v lepším případě za zpozdilé a v tom horším za vyloženě nebezpečné. Ale není důvod, aby neliberální levice s nimi ztrácela čas a pokoušela se je o čemkoliv přesvědčovat. Mimo politicko-mediální matrix je jich stále méně a jsou stále méně důvěryhodní.

Naopak je třeba vidět spojence napravo od středu, mezi konzervativci, kteří si uvědomují, jak globalizovaný kapitalismus rozkládá rodiny i národy a kteří brání hodnoty, jež jsou vlastní společenské většině. To neznamená, že se neliberální levice s neliberální pravicí na všem shodnou či že by dokonce splynuly. Mohou se však shodnout, že musí bránit národní svrchovanost před nadnárodními strukturami, demokracii před technokracií, místní ekonomiku před evropskou či globální, lidskou důstojnost před všeobecným ztržněním, vztahy uvnitř přirozených společenství před abstraktními právy, realistickou zahraniční politiku před vývozem demokracie, možnost svobodně myslet a diskutovat před liberálním autoritářstvím.

Jistě by se toho našlo více. Je proto na místě společné hledání zahájit. Pravý i levý okraj se musí přestat proti sobě vymezovat a ignorovat prázdné fráze o hrozbě fašismu či komunismu, tato historická zla nás dnes neohrožují a čarování s nimi pouze pomáhá zastírat řádění liberálního extremismu. Především je třeba si uvědomit, co pochopila velká část voličů Le Penové i menší část mélenchonovců – společně mohou vytvořit kleště, které sevřou přebujelý a extremistický liberální střed.

(krátené)

A chápal to Chmelár?

Nie, lebo robil tú istú chybu a vymedzoval sa proti „fašistom“, pokým aj jeho neoznačili za nebezpečného extrémistu, ktorého by mali zavrieť tiež!

To chápe posledný týždeň, ako sa tým drobila opozičná scéna systémom rozdeľuj a panuj!

Niektorých odstránia ako boľševikov (Blaha), niektorých ako fašistov (Mazurek), ďalších ako katolibancov alebo rusofilov. A keď sa tým dáš zastrašiť, zostane ti už len ich totalita.

Moja tolerancia je, že tieto ich nálepky, čo im dávajú progresívci (nielen PS), neriešim! A už vôbec nie na ich voličoch!

Haľko je pre koho dôležitý, keď ten je ticho? Ozval sa niekedy, že podporí ľudí v boji za slobodu?

Proti bozkávaniu dvoch žien na verejnosti v tv, to je činnosť, čím zaujal pozornosť!

Bojovala niekedy RKC za slobodu ľudí?

Nie, veľmi rada sa len priživovala na aktuálnej svetskej moci, ktorú aj sama predstavovala!

.