Radia im, aby už ženy nemali deti!

.

.

.

Oslobođena Faludža

Dokument italské televize o užívání fosforu v Iráku je špatný a neprůkazný, ale důkazy byly objeveny jinde.

Teď víme, že Američané shazovali na Iráčany napalm a fosforové bomby. Proč o tom jestřábi mlčí? ptá se George Monbiot v deníku Guardian.

Používala americká vojska v městě Fallúdža chemické zbraně? Odpovědí je, že ano. Důkaz nenajdete v dokumentárním filmu italské televize.

„První svědectví, které objevili, vyšlo v časopise, který vydává americká armáda. Ve vydání časopisu Field Artillery (Polní dělostřelectvo) z března 2005 se vychloubají důstojníci z jednotek pro palebnou podporu druhého pěšího pluku o své roli při útoku na Fallúdžu loni v listopadu:

„Bílý fosfor. Ukázalo se, že je bílý fosfor efektivní a mnohostranně použitelná munice. Používali jsme ho ve dvou průlomech pro zacloňovací akce a později, při bojích, jako mocné psychologické zbraně proti povstalcům v zákopech a zemljankách, kdy jsme je nemohli dostat vysoce účinnými výbušninami. Stříleli jsme na povstalce dávky „shake and bake (otřást a upéct)“, bílého fosforu jsme užívali k tomu, abychom je dostali ven ze zákopů a děr, a pak jsme je likvidovali vysoce výbušnou municí.“

Druhý článek vyšel v listě California North County Times – napsal ho reportér, svázaný s námořními jednotkami při obléhání Fallúdži v dubnu 2004. „‚Nabít!’zařval Millikin a vzal soubor nábojů bílého fosforu z blízké bedny na munici a podržel jej nad trubicí. „Střílet!“ vykřikl Bogert a Millikin to pustil. Zpětná reakce zvířila kolem jámy prach. Vojáci dělali tuto proceduru znovu a znovu. Stříleli směsici hořícího bílého fosfopru a vysoce efektivních výbušnin, které říkají „shake and bake“, do budov, kde byli po celý týden viděni povstalci.“

Bílý fosfor není na seznamu zbraní, zakázaných Konvencí proti chemickým zbraním. Je povoleno ho legálně používat k osvětlení bojiště, anebo na vytvoření kouře na skrytí přesunů vojsk před nepřítelem. Stejně jako jiných látek, které nejsou na seznamu chemických zbraní, je povoleno bílého fosforu používat pro „vojenské účely … které nezávisejí na užívání smrtících vlastností chemikálií jako metody boje.“

Avšak fosfor se stává chemickou zbraní, jakmile je použit přímo proti lidem. Chemickou zbraní může být „každá chemikálie, která působením své chemické reakce na životní procesy způsobuje smrt, dočasné anebo trvalé zranění.“

Bílý fosfor se rozpouští v tucích a hoří spontánně při styku se vzduchem. Podle serveru globalsecurity.org: „Popáleniny způsobené fosforem jsou většinou četné, hluboké a různých velikostí. Pevný fosfor v oku způsobuje vážné zranění. Částečky fosforu hoří tak dlouho, dokud jsou ve styku s kyslíkem v atmosféře. Pokud zasáhne vojáky bílý fosfor, propaluje se až na kost.“ Jak se fosfor okysličuje, vzniká kouř, který se skládá z pendoxidu fosforu. Podle standardních informací amerického průmyslu o bezpečnosti práce, tento kouře „uvolňuje ve styku s vlhkostí tepelnou energii a spaluje sliznice. Kontakt s tímto kouřem způsobuje vážné popáleniny očí a trvalé poškození.“

Až do minulého týdne tvrdilo americké ministerstvo zahraničí, že americká vojska používala granáty obsahující bílý fosfor „ve Fallúdži jen ve velmi omezené míře, pro osvětlovací účely“. Prý byly tyto granáty odpalovány „k osvětlování nepřátelských postavení v noci, nikoliv na nepřátelské bojovníky“.

Po konfrontaci s novými důkazy změnilo americké ministerstvo zahraničí ve čtvrtek svůj postoj: „Dověděli jsme se, že některé informace, které jsme poskytly … byly nesprávné. Granáty obsahující bílý fosfor, z nichž vzniká kouř, byly v městě Fallúdža používány nikoliv pro osvětlování, ale za účelem clonění, tj. maskování pohybů vojsk a podle časopisu Field Artillery ‚jako mocné psychologické zbraně proti povstalcům v zákopech a v zemljankách‘. V článku se píše, že americká vojska používala série střel s bílým fosforem pro vyhánění nepřátelských bojovníků, aby pak mohli být usmrceni vysoce explozivní municí.“

Jinými slovy, americká vláda, jak se zdá, otevřeně přiznala, že americká vojska používala bílého fosforu ve Fallúdži jako chemické zbraně.

Dobyvatelé byli donuceni vydat podobné přiznání ohledně užívání napalmu v Iráku. V prosinci 2004 se v parlamentní interpelaci dotázala britská labouristická poslankyně Alice Mahon náměstka britského ministra obrany Adama Ingrama, „zda používá koalice v Iráku napalm anebo podobnou látku (a) během války (b) od ukončení války.“ „Koaliční jednotky v Iráku nikdy nepoužily napalmu ani během války ani od té doby.“

To se zdálo podivné těm, kdo dávali pozor. V březnu 2003 byly zveřejněny široce publikované zprávy, že američtí námořníci shazovali zápalné bomby cestou do Bagdádu kolem mostů přes řeku Tigris a na Saddámův kanál. Velitel Letecké skupiny námořníků č. 11 přiznal že „Při obou těchto ofenzívách jsme užívali napalmu.“ Novináři, svázaní s koaličními vojsky, informovali, že byl napalm shazován i na Safwan Hill na hranici s Kuvajtem. V srpnu 2003 potvrdil Pentagon, že američtí námořníci shazovali „zápalné bomby Mark 77“. I když látka, které tyto bomby obsahovali, nebyla napalmem, její funkce, konstastoval informační leták Pentagonu, je „pozoruhodně podobná“.

Takže letos v lednu položil Mahonovu otázku britskému náměstku ministra obrany přesněji poslanec Harry Cohen. Zeptal se, zda „koaliční jednotky užívaly zápalných bomb Mark 77“. Spojené státy, odpověděl britský náměstek ministra obrany, „nám potvrdily, že nikdy v Iráku nepoužily zápalné bomby Mark 77, které jsou v podstatě totožné s napalmem.“ Americká vláda britskému náměstku ministra obrany lhala. Ingram musel tento svůj výrok v červnu 2005 v dopise poslanci dementovat.

Bylo nám řečeno, že válka proti Iráku je nutná ze dvou důvodů. Saddám Husajn vlastní biologické a chemické zbraně a mohl by je někdy v budoucno použít proti jiné zemi. A irácký lid bylo třeba osvobodit od utlačitelského režimu, který, kromě jiných zločinů, jej usmrcoval chemickými zbraněmi. Tony Blair, Colin Powell a mnozí aktivisté, podporují válku v Iráku, hovořili o tom, jak Saddám jedovatým plynem usmrtil Kurdy v roce 1988 v městě Halabža. Obviňovali odpůrce války proti Iráku, že jim nejde o svobodu a dobro Iráčanů.

Vzhledem k tomu, že těmto aktivistů jde tolik o svobodu a o dobro Iráčanů, proč se nikdo z nich nevyslovil proti užívání těchto nekonvenčních zbraní koaličními vojsky? Saddám, který zřejmě čelí trestu smrti, je obviňován z masového vraždění, mučení, věznění nevinných lidí a z užívání chemických zbraní. Je jistě vinen všemi těmito zločiny. A zdá se, že jsou všemi jimi vinni i ti, kdo ho svrhli.“

https://legacy.blisty.cz/art/25784.html

Udaj mamu, posilníš mier?

Moje morálne uvedomelé deti ma neudali. Ešte šťastie, že som sa nepresťahovala za deťmi do Česka, lebo to k nám ešte nedorazilo a na to ešte naši progresívni novinári ešte nevyzývajú, aby ich čitatelia udávali aj svojich rodičov, kolegov a priateľov. Zatiaľ na nich pôsobia len tak, aby s nimi ako s fašistami skončili.

Toto je generácia, čo sa čudovala generácii rodičov, že boli v totalite ticho a neozvali sa. A keď nastupuje nová totalita, tak ticho kolaborujú. Pritom ich rodičov zastrašovali tanky a túto generáciu čo zastrašuje?

Že súhlasia s novým režimom? Že fanaticky obhajujú novú totalitu s cenzúrou?

Robili to komunisti inak? Nepresviedčali mladých ľudí, že výdobytky socializmu si rozvracať nedáme?

A veľmi podstatný rozdiel – moju mamu nepresviedčali, že má v mene mieru volať po tretej svetovej! A keď nebude volať, tak je nemorálny fašista!

Pokým to tejto generácii dôjde, že si na svoju hlavu a celkom slobodne vykričali totalitu, už bude neskoro.

Dúfam, že si nevykričia aj tretiu svetovú alebo „malú“ jadrovú! Hoci to pre nich vyzerá tak veľmi morálne!

V podstate som rada, že k tejto generácii mladých nepatrím, ktorú tiež budú dejiny spomínať ako generáciu udavačov vlastných rodičov a celkom sfašizovanú.

Naša generácia žila medzi nimi. Vždy sa počká, kedy pomrú tí, čo si takých pamätajú.

.