malinova

Včera som čítala veľmi trefný článok na falošnú ľudskosť v Česku a preto tento článok venujem tomu, že slniečkári považujú za absurdné, keď im v diskusiách píšu – Zoberte si ich domov.

Chcem povedať, že to vôbec nie je absurdné, lebo ja ani slniečkár nie som a v tej dobe, keď sme sa mali zle a niektorí ste ma tu ľutovali, ako zle sme sa mali, tak ja som si zobrala domov ešte deväť bezdomovcov – matky s deťmi, ktoré sa nemali kam podieť, pretože zrušili jedno krízové centrum.

Tak ja sa pýtam, čo je na tom absurdné, keď som to mohla urobiť aj ja, čo som mala tri vlastné deti a bola som na ne sama.

A nezdá sa vám nenormálne, že slniečkárom sa to zdá ako argument absurdné a vyčítali mne, že nie som slniečkár a nemám takú ľudskosť, ako oni, pre ktorých zobrať si domov bezdomovcov je absurdné? Nie, ešte oni mne budú písať o ľudskosti. Preto ma aj naštvala už v minulosti ich falošná ľudskosť, ale už som si zvykla, že im stačí taká len slovná a také činy už považujú za absurdné požiadavky. Vôbec nie sú absurdné, keď som to zvládla ja neslniečkár, celkom určite by mohli aj oni, keď mnohí z nich nemajú ani tri deti ako ja. Naopak, oni majú na to lepšie podmienky, než som mala ja.

A ja som od nikoho nepýtala – Dajte mi na to peniaze alebo všetci to plaťte, aká ja som ľudská, ale urobte to vy a niekto iný, než ja. Mňa to stálo elektrinu, čo som za nich platila, náklady na vodu, náklady na upchatú žumpu (čo sme prišli na to, že to spôsobili pracie prášky, keď veľa prali, že sa upchala). A potom ma to stálo peniaze na ich telefonáty, keď tri mesiace zháňali ubytovanie a prácu, čo mi nemali z čoho vrátiť a ešte ma to stálo opotrebovanie nábytku a polámanú posteľ, keďže na jednej posteli spali po dve deti. Pospájali sme postele a tak deti spali, natlačené spolu s mojimi.

No a potom príde slniečkár a urobí mi prednášku o ľudskosti a považujú za absurdný argument, že by si deti, ktorým chcú pomôcť, mali zobrať k sebe. Ale nie, ja sa mám hanbiť, že nie som dosť ľudská, keď nechápem, že stačí mať o ľudskosti len tie správne slová a činy nemusíte mať žiadne. Alebo sa dávajú za príklad ľudskosti, keď niekde párkrát odniesli nejakú igelitovú tašku so starými vecami. To by ma ani nenapadlo chváliť sa tým, ale teraz napíšem, že všetky veci po svojich deťoch som vždy nosila do školy pre deti, čo také bundy, svetre alebo topánky nemali, čo sme aj my dostali. Ešte aj všetky knihy svojich detí som vždy vláč ila do školy a rozdávala ďetom v škole. No v novinách čítam, že je to veľmi preborný čin a stačí. Podľa mňa nestačí, lebo to bolo najmenej z toho, čo som pre cudzích urobila. Oveľa namávejšie bolo strážiť cudzie deti, vláčiť ich so sebou do obchodu, kúpať ich alebo darovať im nový kočík, čo som ešte mohla predať a nie starý.

Ja sa tým tuto nechválim, ale píšem vám to preto, aby ste videli tú nespravodlivosť, že ešte mne robili prednášky o ľudskosti tí, čo by si cudzie deti nezobrali do svojej vlastnej postele a k svojim vlastným deťom. Veď my sme sa museli potlačiť a ja som to musela organizovať a vynášať za nimi nočníky. To nie je ako keď si nejaký slniečkár dá na facebook, že aké exotické dieťa si vybral niekde v Afrike, ktorému nikdy ani vlasy neučesal, ani ho naživo nevidel.

A prosím, keď sa chcú tým pýšiť, že koho si adoptovali, koho ani jakživ nevideli, nech sa chvália, ale ako máte takej teoretickej lásky plné zuby, keď toto vám predhadzujú ako to najviac a najľudskejšie? Dodnes, prosím pekne, dodnes to považujú za absurdné, aby sa o svoj vlastný život a o svoj vlastný životný priestor delili s ľuďmi v núdzi, ktorých majú okolo seba už na Slovensku a netreba ich ani dovážať. Ako je to potom úprimné a ako je to potom pravdivé? To tiež si myslíte, že ľudia nevidia? Koľko falošnosti je v tom?

Ja nie som proti prijímaniu migrantov a už som x krát písala len pragmatické výhrady k tomu a práve preto, že o takej pomoci mám reálne predstavy a reálne skúsenosti, čo sa dá, čo je ružová alebo naivná predstava, čo to obnáša atď aj keď také matky môžu nájsť ubytovanie aj prácu. Aj teraz existuje jedno dievča na Ukrajine, čo je priateľkou mojej dcery a tej som povedala – Keby sa čokoľvek stalo a nemala by si sa kam podieť, tak prídeš k nám a ja sa budem o teba starať ako o svoju vlastnú dcéru akokeby som mala štyri deti. No na štvrté malé sa už ja necítim, pretože som unavená a sama som vychovala už tri.

A vy ste vychovali? Ste často dvaja a v lepších podmienkach, než ja sama. Vy ste si už zobrali ten počet do troch, keď sa vám ich nechce porodiť? Kde vidno, že by si tí slniečkári brali deti, čo potrebujú pomoc? Často nevychovali ani jedno, ale budú vám to otrepávať o hlavu, len samé reči o ľudskosti, ale v živote neprebaľovali ani jedno.

Tu vám dávam ten článok, čo bol trefný o tej reálnej pomoci. Asi aká je od nich reálna a naozajstná:

SIROTA LEVNĚJŠÍ NEŽ PLAKÁT:

https://petrpetrburian.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=679507

„Michaela Šojdrová, europoslankyně za KDU-ČSL, přišla s nápadem, abychom přijali 50 syrských sirotků především z utečeneckých táborů v Řecku. Nápad je to dobrý hlavně proto, že je to levnější než dát tisknout předvolební plakáty.

Kolik a koho? Padesátku, prej to by ke zesměšnění Babiše mělo stačit. Být to víc už by si zase nikdy u voličů neškrtla KDU-ČSL. Netuším proč zrovna tolik, když jen v Řeckých uprchlických táborech je sirotků přes 3000, v ostatních zemích to míň nebude a po celém Blízkém východě to budou sta tisíce. A proč zrovna z Řecka? Protože to tam M.Šojdrová zná, byla tam pracovně. A taky ví, že by se jednalo především o chlapce mezi 12-17 lety, což už trochu ten ochranitelsk&yacu te; pud v lidech odbourává. Ale především to jsou pouze domnělí sirotci a děti na čestné slovo.

Určení věku migrantů, kteří žádají o ochranu, je problém ve všech zemích, kam uprchlická vlna zamířila – i vzhledem k tomu, že procento mladistvých bez doprovodu je neobvykle vysoké. Například ve Švédsku jich loni ze 163 tisíc bylo zhruba 35 tisíc. A několikrát se tu stal věk rozhodujícím i při řešení kriminálních případů.

Zdroj: https://zpravy.idnes.cz/dansko-vek-pristehovalci-mladistvi-d6x-/zahranicni.aspx?c=A161209_2291413_zahranicni_ert

Ale proč?Jen ho nechte, dobře se ptá, víš chlapče, přeci proto aby byl mír. No ale já se ptám taky proč, protože naše eurokomisařka v těch táborech byla na inspekci a doslova prohlásila: „Musím ale říci, že je o ně postaráno dobře. Jsou v bezpečných zónách, chodí do školy apod. Objevují se určité problémy specifické pro jejich situaci, jako je určování věku, otázka případného slučování rodin, problém „falešných příbuzných“ apod.

A kdo že byla ona zástupkyně ČR? Možná jste to jméno už někdy slyšeli, byla to Michaela Šojdrová z KDU-ČSL a bylo to letos v dubnu. A proč se mateřský pud u ní projevil až po pěti měsících? Asi má zabudovaný nějaký zpožďovač, či co. A ten zpožďovač zafungoval i u jejího dalšího prohlášení a to.

Šojdrová chce kvůli sirotkům ze Sýrie apelovat na manželky Babiše a Zemana. Současně navrhuje, aby nebylo možné, že by za dítětem do ČR přišli rodinní příslušníci.

Taky je vám divné, že by sirotek měl rodinné příslušníky? Mně taky, ovšem europoslankyně tím možná myslela, že bude trhat sourozence od sebe. Jak mateřské.

A dál co? Dál už jen samá pozitiva a sociální jistoty. Klukovi, který se ještě nenaučil psát ve svém rodném jazyce vytlučem z hlavy řečtinu a namlátíme češtinu, protože čím víc jazyků tím větší inženýr. Z řeckého azyláku ho šoupneme do českého azyláku, páč máme měkký srdce a umíme se vcítit. Adopce není možná, protože její vyřízení trvá až deset let a už teď jsou mnozí z těch syrských capartů vousatí osmdesátikiloví pořízci. A navíc u osvojení zahraničních dětí platí zásada, že se musí vyloučit existence jakéhokoliv blízkého příbuzného v zemi původu, což by trvalo léta. Úspěšnost u takových žádostí je pod 50%. Opatrovnictví a poručnictví je spíše o právním zastupování nezletilého, takže nám zbývá nepříbuzná pěstounská péče. To je taky běh na dlouho trať, jářku nejméně dva roky a víc, takže zůstává tzv. pěstounská péče na přechodnou dobu v režii profesionálních pěstounů. Ta se dává max. na jeden rok. Takže až si mladý Syřan proleze čtyřmi rodinami bude rád, že se v 18 letech prostříhá přes čáru zase zpátky do Řecka. To se ale tak nestane, protože př ed umístěním do takové péče musíme prověřit i onoho sirotka, což bude trvat další rok, dva. A jsme tedy zase zpátky u té naší ústavní péče, o které mezinárodní organizace tvrdí, že je nejhorší v Evropě, protože je stále sovětského typu a nic se za ta léta nezměnilo. Tak šťastné a veselé Abdule Gani.

https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/cesko-je-tercem-kritiky-sirotky-vychovava-v-sovetskem-systemu_419584.html

Prosili nás na kolenou. Blbost. Nikdo nás o takovou iniciativu nežádal. A to ani Řecko, ani sami ti sirotci. Žádají nás o direktivně předepsaný počet dospělých migrantů. O děti se umějí postarat sami. A jak tito migranti umějí od nás zdrhat to už víme taky. Kdo však nikam neuteče je cca 4500 našich vlastních dětí v ústavech onoho sovětského typu. Délka a složitost vyřízení osvojení či opatrovnictví je deptá a to přesto, že žadatelů je víc, než opuštěných dětí k dispozici! Tak kde je sakra zakopanej hafan? Proč se s tím nic nedě lá? Kde jsou všichni ti bojovníci dobra za každou cenu i kdyby kámen na kameni neměl zůstat? Kde jsou ti stateční blogeři? Že by český sirotek byl méněcennější, než ten syrský? No už to tak bude! A kde tedy máme nějakou aktivní europoslankyni, která by do toho šla prsama?

Aha, na exkurzi v Řecku. Já zapomněl.“

Sirota levnější než plakát

https://petrpetrburian.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=679507

.

A ďalší, dnešný článok od ďalšej českej blogerky:

HRA O POLITICKÉ POSTOJE:

https://evasvobodova2.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=679560

1) pomoc na místě nikoho nezajímá.

Válka v Sýrii končí a normální život se vrátil do ulic většiny měst. Skuteční váleční uprchlíci se mohou vracet domů. Ve zničených místech se hodí každá koruna na opravy škol a nemocnic. Za peníze na Šojdrové gesto by se dalo pomoci mnohonásobku skutečných sirotků z válečných oblastí. Třeba klukům a holčičkám v chudém kurdském Afrínu, kde mají kulturní zázemí a často i širší rodiny. Ale o ty děti přece ve skutečnosti vůbec nejde. Jde o to za každou cenu zaujmout postoj „přijmout a vítat“ a kdo to odmítne, toho ukázat jako nelidu a vraha dětí.< /p>

O pomoc dětem jde až v poslední řadě. A to vadí.

Já to tedy shrnu:

Proč tihle političtí aktivisti nepomáhali jezídským dětem před třemi lety, když je vraždili islámští fanatici? Pamatujete? Mluvilo se o genocidě. Tisíce lidí umíraly ve vedru na rozpálených skalách při útěku před fanatickými vrahy. Byli vyvražďováni nemuslimové. Muži, ženy, děti, starci. Tenkrát k cílené pomoci vyzývalo dokonce IVČRN. Marně. Tohle politiky nezajímalo. Tenkrát se to nehodilo.

A proč se Šojdrová takhle nebere za sirotky třeba z Ukrajiny? Nebo za české děti se smutným osudem?! Jo aha…. Protože se nehodí jako předvolební politický klacek. Zato teď bez rozmyslu a bez jakékoliv komunikace se syrskou stranou rozjíždějí akci, která snad ani nemá za cíl uspět.

Šojdrové věřím nezištný zájem o blaho dětí ještě míň, než Babišovi jeho silácké protimigrační řeči. A přesně to je to, co vadí. Že o skutečnou pomoc skutečným dětem nejde. Tohle je hra o politické postoje, virtue signalling a šikanu těch, co nejdou s sebou. X-tý pokus prosadit tady promigrační agendu.Cynicky zneužívat děti k vydírání v politickém boji je dno ubohosti.

Pokud začne PO VOLBÁCH někdo systémově řešit dočasnou pěstounskou péči nebo možnost adopce např. osiřelých křesťanských a jazídských holčiček, tak to ráda podpořím. Tuhle falešnou pravdoláskovou předvolební bradyádu ale ani omylem.

A po vaši informaci, paní Šojdrová a spol, skutečná pomoc vypadá TAKHLE:

https://evasvobodova2.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=679560

.