„Demokratický deficit: Rozhodování bez občanů, ale na jejich účet“

To, že Európania chcú vojnu s Ruskom, to je len zdanie z mediálnych správ. 

Keď si pozriete akýkoľvek prieskum a v ktoromkoľvek štáte, Európania nemajú záujem viesť vojnu s Ruskom.

Napriek tomu o nich bez nich rozhoduje EÚ o zbrojení do vojny s Ruskom.

Teraz chcú vysielať len profesionálnych vojakov, ale keď rozpútajú vojnu s Ruskom s ešte väčším rozsahom, potom nariadia aj mobilizácie pre civilov a preto sa v mnohých štátoch zavádza povinná vojenčina a to aj pre ženy ako to teraz navrhuje aj pre dievčatá Nemecko.

Teraz občanov klamú, že keď chceš mier, pripravuj sa na vojnu, ale keď sa raz sklady naplnia, potom sa musia aj vyprázdniť vo vojne!

Klamú, že je to kvôli mieru, pripravujú vojnu s Ruskom o strategické suroviny a na to potrebujú aj zbrane aj civilistov do vojny!

Samozrejme, mladí somári tomu neveria! Musia to zažiť na vlastnej koži, aby tomu uverili, že ich pošlú do vojny a na politikov, bankárov sa mobilizácia nevzťahuje!

Každý si myslí, že by mal kde ujsť a také sa nestane!

Asi 5 % podľa prieskumov v Česku chce lokálnu vojnu v Európe, ale majú o tom predstavu, že bojovať za nich budú len profesionálni vojaci!

No keď sa vojna raz rozpúta, profesionálnymi vojakmi to len začína a potom nasledujú mobilizácie civilistov. V EÚ už aj žien!

Preto aj chce EÚ centralizáciu, aby to jednotne štátom nadiktovali, že budú zapojené do vojny!

Presne to, čo si naši mladí uvedomelí, ktorých je podľa prieskumov len 5-6 % priali!

No keďže sa hovorí o rokoch dopredu a záujem o suroviny bude aj o 10 a 15 rokov, bude sa to týkať aj detí týchto mladých, čo si neuvedomujú, že z ich detí chcú do vojny s Ruskom vojakov!

Nechcem, aby moje vnučky boli mobilizované, lebo celá Európa sa roky chystala na vojnu s Ruskom. Nechcem, aby zažili vojnu v Európe, lebo generácia ich rodičov sa teraz nebúrila!

Tu predsa nejde o naše životy, ale životy našich detí, ktorým budú zomierať deti a o životy našich vnúčat, či si zopakujú tretiu svetovú a zážitky našich starých rodičov, čo sme nemali ani my!

No generácia po nás pripravuje sebe a svojim deťom peklo! A to nie celá, ale tých pošahaných 5-6 %, ktorých všade novinári medializujú ako chcú vojnu s Ruskom!

95 % občanov v EÚ nechce, ale o tých sa v médiách nepíše! Len ako o zbabelcoch a nacistoch, čo nechceli vojnu s Ruskom!

Blogeri z iDnes, keďže v Česku sa tvrdšie presadzuje vojna s Ruskom, hoci si to ani u nich 95 % občanov neželá:

Debakl diskuse o obraně státu ve sněmovně….

Zdrcující průzkum týkající se výdajů na zbrojení

„Podle průzkumu agentury Median, provedeného v polovině února, jsou zhruba tři čtvrtiny Čechů přesvědčeny, že stát by měl dávat na obranu současná 2 % HDP. Zvýšení nad dvě procenta HDP, pokud jde o vojenské výdaje, si přeje třetina Čechů, což se zhruba kryje s čísly podpory vládní koalice. Naopak snížit vojenské výdaje pod 2 % hranici, by si přála zhruba čtvrtina z tisícovky dotazovaných respondentů.

Ale úplným debaklem, svědčícím o odtržení politické elity státu, tedy především současné vlády od přání a zájmu obyvatelstva, jsou odpovědi průzkumu Medianu další otázky. V případě napadení Česka nebo členské země NATO, by dobrovolně vstoupila do armády k aktivní obraně státu pouze pětina respondentů. Co je ještě závažnější, to jsou dva údaje. Rozhodné NE na tuto otázku říká 54 % respondentů a SPÍŠE NE dalších 26 %. Rozhodné ANO říká pouhopouhých 6 % respondentů. Tady vidím naprostý debakl vládních elit a jejich odtržení se od zájmu a převažujících názorů české veřejnosti. Lidé prostě vidí, že současná politická elita dává zájmům cizích států a Zelenského Ukrajině.“

https://blog.idnes.cz/paroubek/debakl-diskuse-o-obrane-statu-ve-snemovne.Bg25030830

====

„Demokratický deficit: Rozhodování bez občanů, ale na jejich účet“

Vojenský rozpočet roste: Jak se změní naše společnost?

„Evropa spouští zbrojní program za 800 miliard eur bez veřejné debaty.

Jsme svědky největšího zbrojního programu v novodobé historii Evropy. Do roku 2030 má EU a její členské státy vynaložit až 800 miliard eur na obranu. Česká republika chce být v tomto ohledu premiantem a navýšit své výdaje až na 3 % HDP. V předchozím článku jsem analyzoval ekonomické dopady tohoto trendu. Nyní se však chci zaměřit na něco možná ještě důležitějšího: jak tato změna priorit promění charakter naší společnosti.

Když stát změní priority od občanů ke zbraním

Potřebujeme skutečně více tanků než učitelů? Více raket než nemocnic? Více vojenské techniky než kvalitní železnice? A hlavně: chceme jít touto cestou?

Žádná politická strana nešla do voleb s programem masivního zbrojení. Nikdo se občanů neptal: „Souhlasíte s investicemi v řádu stovek miliard do zbraní místo do školství nebo zdravotnictví?“ O této volbě, která ovlivní životy celých generací, se nevedla žádná veřejná debata.

A přitom zbrojení není jen položkou v rozpočtu. Je to způsob myšlení, který prostupuje celou společností. Když přijmeme představu permanentního ohrožení jako nový normál, začneme tomuto rámci podřizovat vše ostatní. Postupně se stírá hranice mezi obranou státu před vnějším nepřítelem a kontrolou vlastních občanů.

Historie ukazuje, že v podobných situacích často dochází k omezování občanských práv, k proměně médií a k rostoucímu dohledu. Nejde o sci-fi, ale o ověřený vzorec.

Příklad zemí postavených na militarizaci je varovný. Společenské změny postupují nenápadně, krok za krokem, dokud si neuvědomíme, jak daleko jsme se vzdálili od hodnot, které jsme kdysi považovali za samozřejmé.

Demokratický deficit: Rozhodování bez občanů, ale na jejich účet

Jádrem problému je zřetelný demokratický deficit. Rozhodnutí o tak zásadní změně kurzu by za normálních okolností předcházela široká společenská diskuse. Politické strany by ve svých programech jasně deklarovaly záměr navýšit výdaje na zbrojení, občané by pak svými hlasy dali či nedali mandát k jejich realizaci.

Nic z toho se však (zatím) nestalo. Místo toho jsme svědky postupné normalizace myšlenky, že masivní zbrojení je nevyhnutelné a že neexistuje alternativa. Stejný vzorec, který jsme viděli během pandemie i v jiných krizových situacích: vytvoří se zdání konsenzu, který ve skutečnosti nikdo demokratickým způsobem neodsouhlasil.

Zvláště znepokojivý je fakt, že se jedná o závazky na desítky let dopředu. Současní politici zavazují budoucí generace k obrovským výdajům, aniž by jejich nositelé měli možnost se k tomu vyjádřit. To vytváří nebezpečný precedens, kdy rozhodnutí s dlouhodobými dopady jsou přijímána bez dostatečné demokratické legitimity.

A čistě pro představu: čtyři země EU – Německo, Francie, Itálie a Polsko – vydávají už dnes na obranu více, než činí celý ruský vojenský rozpočet. Evropská unie jako celek pak vydává více než dvojnásobek toho, co Rusko. Je tedy na místě otázka: Potřebujeme skutečně přidávat další stovky miliard, nebo by Evropa spíš než víc zbraní potřebovala důkladnou obrannou strategii, lepší koordinaci a efektivnější systém spolupráce?

Kdo se bojí, už prohrál. Strach jako politický nástroj

Při každé debatě o zbrojení zaznívá stejný slogan: „Kdo chce mír, musí se připravovat na válku.“ Je však namístě se ptát: Není to spíš začátek cesty k nové studené válce?

Paradox tohoto přístupu je zřejmý. Čím více se připravujeme na válku, tím více se pravděpodobně od míru vzdalujeme. Zbrojení není projevem síly, ale spíše projevem strachu, který nás ve výsledku může ochromit mnohem více než jakákoliv vnější hrozba.

Strach se stal ústředním nástrojem současné politiky. Čím více se bojíme, tím ochotněji platíme za zdánlivou ochranu. Paradoxně však prostředky, které nás mají chránit, často prohlubují naši nejistotu. Pocit bezpečí se vzdaluje s každým dalším krokem, zatímco účty za tuto iluzi nám přistávají na stole pravidelně.

Povšimněte si proměny politického jazyka. Roste frekvence slov jako „nepřítel“, „válka“, „nevyhnutelné“, „mobilizace“. Mění se způsob, jakým přemýšlíme jako společnost. Stále méně diskutujeme o rozvoji společnosti a stále více o obraně před hrozbami. Místo debat o kvalitě školství počítáme tanky. Objevují se návrhy na obnovení povinné vojenské služby. A co je nejhorší, ty nepřátele začínáme vidět i mezi sebou.

Proměna hodnot směrem k militarizaci společnosti

Zásadním problémem je také postupná proměna hodnot, kterou tato situace přináší. Přesun finančních prostředků ze sociální oblasti, vzdělávání a zdravotnictví do zbrojení není jen technickým účetním přesunem. Je to vyjádření toho, co jako společnost považujeme za prioritu.

Na hodnotové úrovni je to posun od společnosti zaměřené na budoucnost a rozvoj ke společnosti orientované na obranu před hrozbami, skutečnými i domnělými. To je fundamentální změna, která daleko přesahuje pouhé rozpočtové otázky.“

https://blog.idnes.cz/pavelkovarik/vojensky-rozpocet-roste-jak-se-zmeni-nase-spolecnost.Bg25030716

Ešte im tam nadávajú, že chcú mier, čo to vraj žvania o mieri?

Lebo práve na iDnes sú tam tí ich 5-6 %, čo majú vymyté hlavy do vojny s Ruskom!

To, že Európania chcú vojnu s Ruskom, to je len zdanie z mediálnych správ!

.

A za toto nemôžu politici, lebo len samotných pár politikov nedokáže vytvoriť zdanie, že občania chcú vojnu s Ruskom.

Toto dokážu len novinári v médiách, že z 5-6 % mediálne vymytých za vojnu s Ruskom, vyrábajú zdanie, že všetci občania v EÚ s tým súhlasia a všetci chcú zbrojiť a všetci chcú vojnu s Ruskom!

Takto, presne takto pracujú novinári na vojnách!

Vytvárajú zdanie, že to občania chceli, súhlasili s tým a preto bude len to, čo chceli!

Takto ich práve novinári naženú do vojny!

Novinári vytvárajú zdanie, že s tým občania súhlasia a pomáhajú prenasledovať tých, čo s tým nesúhlasia!

To by pár politikov v EÚ nedokázalo!

Celú spoločnosť dokážu zmanipulovať vytváraním takýchto ilúzií o súhlase len médiá a teda novinári!

Ako ukážka im slúži tých 5-6 % vymytých občanov do vojny – herečky a rozhovory novinárov!

Takto slúžili herečky a novinári aj v socializme – ako ukážka uvedomelej spoločnosti!

.